Úvod a modlitba k semináři Obnova ducha, duše a těla po zneužití, dne 2. 3. 2019 v Praze
Uzdravující modlitby za obnovu
Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím. Ez 34,16
Co myslíte? Kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch de vadesát devět na horách a nevydá se hledat tu, která bloudí? Mt 18.12
Každá konference nebo seminář o vnitřním uzdravení je čas, kdy Bůh touží a chce dát naše životy do pořádku.
Také dnes má nebeský Otec pro nás závažnou a důležitou zprávu: „ Tvoje uzdravení vyžaduje, aby ses vrátil ke mně a zanechal zbytečného a vyčerpávajícího úsilí uzdravit se sám a vzdal se snahy mít svůj život stále pod kontrolou. Sílu k uzdravení získáš, když mi budeš zcela důvěřovat, svěříš se mé lásce a usadíš se v ní natrvalo. Připomnělo mi to soutěž, kde umělci měli vyjádřit dokonalé bezpečí. Hlavní cenu získal obraz, kde malíř namaloval ptačí hnizdo v bouři. Základem vnitřního uzdravení je uhnízdění se v Boží lásce. Tam přežijeme všechny bouře života.
Bůh je s námi stále, ale my nejsme stále s ním. Stává se nám, že se vzdálíme od Boha a když zatoužíme se vrátit zjistíme, že to není snadné. Neseme v sobě jakési klubko zmatených pocitů. Vina za vlastní selhání se mísí s pocity vložené viny a s bolestí ze zranění, které nám způsobili druzí. Často je to tak propojené a zamotané, že nevíme kde začít. Ale Bůh je odborník na neřešitelné problémy.
Nedávno jsem byla v podobné situaci. Když jsem byla bezradná, prosila jsem o osobní slovo od Boha. Pozvala jsem ho do zmatku a své nejistoty. A toto je slovo, které chci s vámi sdílet : „Dovol mi, abych tě miloval“. Nebylo to poprvé, kdy jsem ho slyšela, ale přesto to bylo pro mě zcela nové a uzdravující.
Když přijdeme k Bohu, jeho láska nás povede do světla pravdy. Pochopila jsem, že hlavní překážkou uzdravení v těchto situacích, je moje automatické očekávání trestu v podobě odmítnutí a odepření lásky, jak jsme si běžně zvykli ve vztazích lásky, narušené hříchem.
Boží láska nám ukáže problém, ale nenechá nás v něm, současně ukazuje východisko. Vede nás dál, ke kříži. Ježíš za nás zemřel, zaplatil dluhy, a proto může a chce rozdávat lásku v podobě odpuštění těm, kdo v lásce selhali. U jeho kříže je místo pro zraněné i pro ty, kdo je zranili. Ježíš na nás čeká a odpouští nám rád. Zdroj jeho lásky nikdy nevyschne. Konto milosti se nikdy nevyprázdní, je stále plné.
Abychom se odevzdali Bohu, jeho lásce, musíme „ztrácet sami sebe. To znamená „vzdát se pocitu sebeuspokojení a dovolit, aby nás uspokojovala Boží láska, dovolit Bohu, aby nás miloval slabé a nahé v naší ubohosti a zraněnosti“ ( W. Stinissen). Boží láska je vždy větší než naše představa o ní, je dokonalá a vyhání strach z odsouzení, odmítnutí a ze ztráty naděje na lásku, abychom mohli vejít do bezpečí Božího odpočinutí.
Švýcarský reformátor Jan Kalvín řekl,že „Nedůvěra srdce je horší než zaslepenost mysli.“ Podstatou vnitřního uzdravení je trvalé zakořenění v Boží lásce. Skutečnost, že láska zůstává tajemstvím, nás nutí k růstu ve stálém poznávání Boží lásky. Toto poznání je závislé na důvěře, která otvírá lásce dveře stále více dokud nezaplní celý prostor srdce. Z této plnosti můžeme lásku předávat druhým a kořeny své důvěry znovu a znovu čerpat z lásky Boží, zjevené v Pánu Ježíši Kristu. „ V utišení a důvěře bude vaše síla.“ Iz 30,15b
Nejdelší cesta vede k vlastnímu srdci. Tato cesta začíná setkáním s Bohem v jeho srdci, které puklo bolestí, když Ježíš umíral na kříží, protože miloval svého Syna a zároveň ty, kteří ho odmítli a ukřižovali. Od této lásky nás nikdo a nic nemůže oddělit.
Yvona Taschnerová