Krize mužství (kniha od Leanne Payneové) – recenze

Knihu Krize mužství napsala Leanne Payneová během její služby vnitřního uzdravení s podnětem poznání, že základní příčinou neuróz, selhání a neúspěchu mužů je problém, že si nejsou jisti svým mužstvím. Mužství se nedá naučit. Mužství musí být do člověka vdechnuto. Stejně, tak, jako Sněhurka byla princem políbena k životu, tak musí být člověk políben a probuzen do svého mužství. Cílem této knihy je poukázat na projevy problému nedostatečného mužství a ukázat, jak lidé, kteří tím trpí, mohou být uzdraveni. Po přečtení knihy jsme schopni tento proces uzdravení pochopit, ale vidět i výsledky modliteb, kdy ženy a muži povstávají ve svém mužství a ženství. Jsou probuzeni Kristem, sjednoceni ve spojení s Kristovým ženstvím a Kristovým mužstvím. Ano, problém přijetí mužství se netýká pouze mužů, ale i žen.

Leanne Payneová vychází ve svém pohledu a argumentech hlavně z Božího slova a zkušeností v pastorační službě. Významné jsou její argumenty ohledně stvoření muže a ženy ve vztahu k Bohu, příběhy uzdravených mužů a žen a odkazy na další autory. V knize Krize mužství není úplně jednoduché uchopit hluboký rozsah jevů a myšlenek. Zdá se, že Leanne Payneová nechce být systematická tak, aby dávala návod na uzdravení o sedmi krocích, jakousi přesnou šablonu, co dělat, když potřebuji pomoci. Při čtení se můžeme setkávat se zvláštním prostorem, ve kterém jsme překvapeni, co dělá Bůh. Jak se nás dotýká, jak nás vede, jakou udává dynamiku, jak usměrňuje náš pohled na konkrétní, které se týká nás. Tak můžeme být od začátku až do konce probouzeni k životu a uzdravení.

Za užitečné považuji v následující části vystihnout autorčinu argumentaci o stvoření muže a ženy a polaritě jejich pohlaví ve vztahu k Bohu, poté budu pokračovat sdělením, jak dochází ke krizi mužství a uzdravení u mužů a žen. Zakončím pastoračním příběhem, osobním svědectvím a pohledem na ženu.

Z příběhu o stvoření vyplývá, že pohlaví a sexualita jsou zakotveny v Bohu. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Mužství i ženství v člověku mají proto své kořeny v Bohu, a tudíž i transcendentní dimenzi. Je to schopnost přesahu sebe sama, napojení se na něco vyššího, v našem případě na Boha Stvořitele. Jak k tomu napojení dojde se dostanu později, ale nejdříve zmíním biblické obrazy o aspektech mužství a ženství v Bohu.

Bůh je Otec. Ale nyní, Hospodine, ty jsi náš Otec! My jsme hlína … (Iz 64,8). Otcem sirotků a obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém. (Ž 68,6).

Bůh nás miluje i jako matka. Jako, když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. (Iz 66,13). Jeruzaléme, Jeruzaléme, ty, který zabíjíš proroky, …. Chtěl jsem shromáždit své děti, tak jako kvočna shromažďuje svá kuřátka … (Lk 13,34)

Byl to Bůh jako „matka“ těhotný tvořivostí, připravený porodit. Byla to matka v Bohu připravená na nás dýchnout dech života na počátku svého stvoření. Tento obraz při stvoření nám ukazuje, že se na Boha můžeme obracet nejen jako na Otce, ale i jako na Matku.  

A Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem. (Genesis 1,27)

Stejně jako v Bohu samém existuje polarita obou pohlaví mužství a ženství, tak i každý člověk je k této polaritě přizpůsoben. Bůh stvořil člověka a vložil do něj mužství i ženství a část z něj použil na stvoření ženy. A tak žena, která je částí z člověka Adama má v sobě mužství i ženství. Hebrejské slovo pro ženu v knize Genesis zní iššá, pro muže iš. Uspořádání těchto slov vyjadřuje, že i žena je muž – ženský muž. Aby byla žena úplná, je třeba potvrdit její ženství a přijmout míru jejího mužství.

C. S. Lewis napsal: „Duchovně by měl být muž v každé ženě a žena v každém muži. Ti, o nichž to neplatí, jsou příšerní. Nesnáším „mužova muže“ a „ženinu ženu“.

Jednota povstává z polarity. Nejvyšším vyjádřením je, že člověk je ve svém smyslu androgynní (mužský i ženský). Polarita je v jednotě, a to je výrazem plnosti bytí. Polarita je v jednotě mužství a ženství.

V této části musím upozornit, že ve světské psychologii o genderu – pohlaví se vychází ze stejného pohledu, že je člověk androgynní. Rozdíl je v tom, že současná psychologie má za cíl cestou výchovy vyrovnat v dítěti podíl mužství a ženství s tím, že si dítě může vybrat svoji sexualitu samo. Kdežto Leanne Payneová vidí velkou potřebu otce, který má za úkol probudit syna do mužství, které mu bylo určeno ve vyšší míře než ženství v něm a v dceři potvrdit tu mužskou část, která je zahrnuta v menší míře, ale je také důležitá.

Krize mužství začala tím, že muži ztratili kontakt se svým srdcem a s ženským prvkem v sobě samotných a ve svých ženách, proto nedokážou navázat kontakt s tajemstvím bytí. Jsou schopní analytické inteligence, tedy formy, ale už postrádají ženskou intuitivní mysl, tedy látku, která by formu naplnila.

Když muž přijme ve spojení s Kristem své mužství i ženství, dojde k propojení mužské a ženské části v něm, k celistvosti. V tomto propojení, je pak schopný napojit se plně na Boha Stvořitele. Propojit se s Bohem v jeho mužství, ale i ženství. V této celistvosti je schopný velké tvořivosti. Je schopný přijímat lásku a dávat lásku. To však vyžaduje přijetí modliteb za uzdravení srdce, odpuštění těm, kdo v něm vytvořili pokřivený obraz muže. Zpravidla je potřeba nalézt kořeny pokřiveného a falešného obrazu, které byly zapuštěny v souladu s chováním rodičů, zejména otcem, který nedokázal potvrdit syna či dceru v jejich mužskosti. S tím souvisí i objevení a vyznání osobních hříchů, které se naakumulovaly jako reakce na zranění.

Podobně je to i s ženou. Také žena, pokud je uzdravena ve svém ženství a mužství, přijala obě tyto polarity ve sjednocení a napojení na Krista, povstává. Může se napřímit ze své ohnutosti a může se propojit v té přesahové transcendentní dimenzi skrze Krista s Otcem nebeským stejně tak jako muž. Tuto schopnost dostala jako dar od Boha Stvořitele. Je to naprosto rovnocenný proces, který ukazuje na jedinečnou rovnost ženy a muže.

Galatským 3,26-28: Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdílu mezi Židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.

Leanne Payneová se v této knize také zmiňuje o příčinách krize mužství, které pramení z ideologií. Především, z komunismu popírajícího veškeré duchovní i přirozené zákony ekonomiky a sociologie a z prohnilosti západní kultury mající kořeny v hédonismu, blahobytu bez práce a odpovědnosti. Najdeme zde také průběžně v jednotlivých příbězích symptomy, které poukazují na nedostatečnost v mužství. Nemusí to být pouze sexuální neurózy, ale také neschopnost říkat pravdu s ohledem na zajištění si dobrého živobytí a postavení, užívat si pohodlí bez konfliktů, lhostejnost k potřebám utiskovaných a další.

Leanne Payneová svoje pohledy podpírá mnoha svědectvími uzdravených mužů a žen jak v této knize i v dalších jejích knihách Rozbitý obraz, Uzdravení duše Boží přítomností.

V krátkosti jeden příběh zmíním. Richard vyhledal poradenství, protože už byl na konci svých sil. Jako křesťan se dostal následkem sexuální neurózy, selhávání v mužství, používání pornografie a pornografické fantazie do trhliny, kdy už uvažoval o sebevraždě. Setkal se s mužem, kterému z ničeho nic začal vyprávět svůj příběh a tento muž ho neodsoudil, ale přijal s láskou. Richard získal důvěru, že je tady ještě pro něj místo lásky a přijetí a vyhledal pastoraci u Leanne Payneové. Po modlitbách v něm došlo k potvrzení mužství a propojení jeho mužství a ženství v něm samém i s Kristem. Richard po uzdravení popsal tyto změny v jeho životě:

• Sexuální změny ve spojení s manželkou. Sex je svátostí a tajemstvím v čistotě. Otázky, jak často, nebo v jaké poloze jsou naprosto směšné. Sex je Božským, co naplňuje a překonává i jeho nejhlubší touhy.
• Práce – dokáže se vyrovnat s kritikou nebo nedorozuměním.
• Dokáže se ztišit a uchvátit se přítomnými lidmi a místy.
• Nemá nutkání udělat na lidi nějaký dojem a dosáhnout úspěchu.
• Dokáže naslouchat, dokáže jen tak být.
• Nepotřebuje někoho jiného, kdo by ho neustále chválil.

Během čtení knihy se ve mně dokonávalo uvědomění pravé hodnoty ženy a překážek k dosažení plnosti jejího lidství ve spojení s Bohem. Ačkoliv už procházím delší dobu vnitřním uzdravením týkající se hlavně mé identity, daleko hlouběji jsem při čtení této knihy prožila, že jako žena, potřebuji být spojena i s mužskou částí ve mně, abych mohla být plně spojena s Kristem a nebeským Otcem. Opět mi bylo potvrzeno, že když čteme Boží slovo vztahující se k ženě v kontextu celé Bible a příběhu o Ježíši Kristu, nalézáme hedvábný a nádherný obraz ženy jako milované Boží dcery a ženy mající pověření, autoritu a obdarování spravovat oblasti jí přidělené.

Jako výsledek jsem došla k myšlence, že mužský a ženský prvek v Bohu by měl být rovnocenný. Ženskost v Bohu by tedy neměla mít menší hodnotu, nebo jednostrannou podřazenost. A stejně tak by to mělo být i se ženou ve vztahu k mužům. Leanne Payneová však píše, že dobré ženství se rádo podřizuje mužům a dobré mužství zve rádo ženy k vedení.

A na závěr pohled na ženu v její hodnotě.

Ženy stály první u kolébky a poslední u kříže. Nikdy nepoznaly muže, který by byl jako Ježíš. Byl to prorok a učitel, který si z nich nikdy neutahoval, Nikdy jim nelichotil, nikdy je k ničemu nenutil, nikdy s nimi nejednal blahosklonně. Nikdy o nich nevtipkoval, nikdy s nimi nejednal ve stylu „ženy – budiž nám nebe milostivo“ nebo ženy „Bůh jim požehnej.“ Ježíš dokázal napomínat, aniž by byl svárlivý a chválit, aniž by se tvářil nadřazeně. Jejich otázky a námitky bral vážně. Nikdy je neodkazoval do jejich sféry, nikdy je nenabádal, aby byly ženštější, ani se jim neposmíval, že jednají jako ženy. Neměl potřebu hájit své mužství. Bral je takové, jaké jsou a nikdy se před nimi nestyděl. V evangeliích nemáme zaznamenán jediný čin, jediné kázání či podobenství, které by pracovalo s představou o ženské zvrácenosti, nikdo nemohl z Ježíšových slov a činů usoudit, že na ženách je něco „směšného“. Jinak tomu ovšem bylo s jeho současníky, ba i s jeho proroky, kteří ho předcházeli a jinak je tomu i s církví až do dnešního dne. Žena není člověk. Nikdo nás nepřesvědčí, že tomu tak je, ať si říkají, co chtějí, stejně tomu neuvěříme, byť by jeden z nich vstal z mrtvých.

Miloslava Jochmanová