Dobové pozadí Nového zákona má za úkol zobrazit prostředí, v němž vznikají spisy Nového zákona. Všímá si jednak historického období před příchodem Krista, ale hlavní pozornost věnuje poměrům v Palestině a celé římské říši kde se začalo šířit evangelium o Ježíši Kristu. Doba příchodu Krista je naplněním času
Celý článek
Prvotní křesťanství se šířilo a novozákonní spisy vznikaly v prostředí náboženského pluralismu a synkretismu. Náboženskou scénu ovládal polytheismus řeckého, římského a helénistického náboženství. Velké oblibě se těšily mnohé mysterijní kulty, okultismus a také gnóze svým důrazem na vykupující poznání začínala získávat vliv. V tomto prostředí působí židovství a křesťanství jako vyhraněně monoteistická náboženství, jež jsou ve své podstatě misijními náboženstvími.
Celý článek
Konverzí v tomto článku rozumíme základní událost v životě, jíž se člověk stává křesťanem, když v pokání přijímá vírou Boží milost zjevenou v Pánu Ježíši Kristu, cele se obrátí k živému Bohu a mocí Ducha svatého je znovuzrozen. Při promýšlení toho, jak Nový zákon popisuje smysl a význam této základní události, která zásadním způsobem určuje další život člověka, se soustředíme na čtyři základní novozákonní pojmy – obrácení, pokání, víra a znovuzrození.
Celý článek
Lidská sexualita je spojena s fyzickým sexem a našimi rozmnožovacími schopnostmi. Schopnost plození a množení je důsledkem existence člověka jako muže a ženy. První Boží příkaz daný člověku ještě před pádem zní: „"Ploďte a množte se a naplňte zemi“ (Gn 1,28). Rozmnožování skrze sex spojuje člověka se světem zvířat. Současně však rozmnožovací funkce se stala nástrojem, který spojil první lidský pár s přicházejícím Mesiášem (Gn 3,15-16).
Celý článek
Výraz apostolos „apoštol“ označuje v Novém zákoně toho, kdo byl poslán či vyslán s pověřením či zplnomocněním, kdo někoho zastupuje, representuje, je jeho vyslancem. Odpovídá to židovské instituci šaliach „vyslance“, který zastupoval jednotlivce či jeruzalémské náboženské autority.
Celý článek
V Bibli je Abraham nazván „kníže Boží“ (Gn 23,6), „prorok“ (Gn 20,7), „přítel Boží“ (Jk 2,23). Apoštol Pavel o něm hovoří jako o otci všech věřících (Ř 4,11) a vybízí nás, abychom šli „ve stopách víry našeho otce Abrahama“ (Ř 4,12). Budeme postupně sledovat celý příběh Abrahamova života víry a v mnohém nám bude sloužit jako příklad toho, že „spravedlivý bude živ z víry“ (Ga 3,11).
Celý článek
Křesťanem se stává ten, kdo přijímá Ježíše Krista, Božího Syna za Pána a Spasitele a stává se jeho učedníkem, který mu ve všem věří, učí se zachovávat jeho slovo a žije k slávě jediného Boha, Otce, Syna a Ducha svatého. Ježíšova slova mají pro křesťana nejvyšší autoritu, protože se jedná o Boží slovo. V evangeliích, jež jsou nejstaršími zprávami o Ježíšově působení, je velký důraz položen na Ježíšova slova, jimiž konal mocné činy a vyučoval zástupy a své učedníky.
Celý článek
Název Nový zákon pochází z latinského názvu Novum Testamentum, jež je překladem řeckého výrazu kainé diathéké. Řecký výraz diathéké v Septuagintě je překladem hebrejského výrazu „brít“ smlouva“. V Bibli se hovoří o smlouvě s Noem (Gn 9,8-17), s Abrahamem (Gn 12,1-3; 17,1-10), Sinajská smlouva (Ex 24,3-8), s Davidem (2 Sa 7, 12-16) a o nové smlouvě (Jr 31,31-34; Ez 34,23-25; 36,25,25-27; 37,12-14; L 22,20). Nová smlouva předpověděná skrze proroky ve Starém zákoně našla své naplnění v Ježíši Kristu, v němž Bůh plně zjevil svou spasitelnou vůli.
Celý článek
Ježíš Kristus je synem Davida a Abrahama tj. v něm se naplňují zaslíbení daná Davidovi a Abrahamovi.„Syn Davida“ je pro Matouše důležité označení. Již v Ježíšových dnech judaismus tímto výrazem označoval mesiášskou postavu reprezentující Boží lid a přinášející zaslíbené eschatologické království (2 Sa 7,12-16; Ž 2,2; 105,15). Matoušovým zájmem v rodokmenu je ukázat, že Ježíš Kristus-Mesiáš pochází z davidovské linie, je dědicem mesiášských zaslíbení. „Syn Abrahama“ znamená, že v něm se naplňují zaslíbení dané Abrahamovi (Gn 12,1-3; 22,18) a stává se tak pravým reprezentantem Izraele, který přináší požehnání všem národům.
Celý článek