Vztahy a láska. Vztahy a bolest. Láska ve vztazích je nezištná.

Dnešní zamyšlení o vztazích je zakončením cyklu Vztahy a láska vztahy a bolest. Vlastně úplně na začátku mě upoutal text od Eliase Velly o přátelství.

„Přátelství vyrůstá z vzájemného setkávání. Bez něj si přátelství lze jen těžko představit. Samozřejmě nemusíme být u svého přítele vždy přítomní fyzicky, ale měl by být přítomen v našem srdci, měli bychom s ním být skrze lásku. Ovšem skutečné přátelství vyžaduje také osobní přítomnost, ne pouze přítomnost účelovou.“

Z knihy Síla eucharistie od E. Velly mě zaujal pohled (popsán níže) na vztahy účelové. Po jeho čtení, a tedy důležitého poznání, jsem se přistihla, jak v průběhu určité konfliktní situace přemýšlím, že zavolám určité osobě, abych dosáhla svého cíle uznání pravdy. Chtěla jsem získat proti někomu podporu v jednání, které se mi zdálo dobré, ale které mělo vyznět negativně pro druhého. Stalo se, že jsem skutečně zavolala, ale druhá strana mě nepodpořila. Tak jsem si uvědomila, že když chci řešit moje konflikty proti někomu, není dobré nejdříve hledat spojence a potom to vybalit na dotyčnou osobu nebo skupinu lidí. Je třeba řešit věc s onou osobou, nebo se všemi lidmi najednou.

Jsou i výjimky. Pokud chystám někomu radostné překvapení třeba k narozeninám, pak spojenectví předem je velice přínosné. Pokud prožívám bolest z konfliktu a chaos vůči další osobě, je možné vyhledat pastorační poradenství neutrální nezávislé osoby, která mě povede k nadhledu. Nebo pokud jednám ve skupině, která je plně obeznámená s konfliktem od začátku.

Ale vraťme se tedy k tomu negativnímu spojenectví. V době, kdy jsem hledala spojence proti někomu, jistě mě potřeboval Pán Bůh vyškolit, protože jsem v probíhajícím čase četla Boží slovo z Lukáše 22. kapitoly, kde se píše o tom, že Herodes a Pilát se stali přáteli, ačkoliv před tím bylo mezi nimi nepřátelství (v. 12). Ono „přátelství“ se odehrálo na základě shody ukřižování Ježíše Krista.

V tomto kontextu i Elias Vella upozorňuje, že existuje i přátelství mezi nepřáteli – mezi pašeráky drog, mafií. Nejedná se o skutečné přátelství, ale o spojenectví mezi nepřáteli, které jim pomáhá efektivněji dosáhnout cílů. Takto se mohou přátelit i démoni. Ti se sice navzájem nenávidí, ale dokážou se spojit, aby mohli účinněji škodit.

V mírnější a praktické formě účelová přítomnost znamená vztah, který obsahuje použití veřejné služby. Navážu vztah s kadeřníkem, protože potřebuji ostříhat.

Skutečné přátelství sebou nenese podobu vztahů, které vznikají proto, že dotyčným osobám přinášejí určité výhody. Například přátelský vztah s politiky, kteří jsou u moci, nebo jinak vlivnými lidmi. Takové vztahy jsou vztahy falešné.

Myslím, že falešné vztahy nás velice vyškolí. Po určité době (spíše letech) můžeme poznat, že nerovnovážné vztahy bez lásky s lidmi u moci nám mohou přinést nejen určité výhody, ale také ztrátu svobody, v konečné fázi pošlapání a zničení identity.

Už jsem jednou psala v tomto cyklu článků, že jsem se zúčastnila konference s dětským psychiatrem a doktorem Rossem Cambellem, který byl v České republice a vyučoval na téma potřeby lásky v rodině. Ross Campbell mluvil také o dnešní společnosti, a výrazné změně hodnot v USA v době prezidenta Billa Clintona a o asociálním typu osobnosti.

Za příklad dal právě prezidenta Clintona, který změnil hodnoty v USA, když lhal u soudu a křivě přísahal na Bibli. To, co bylo do té doby v Americe posvátné a hodnotné, změnil Bill Clinton během jedné aféry s Monikou Lewinskou. Ross Campbell říkal, že každý člověk v Americe by v podobném případě chodil kanálama, ale Bill Clinton chodil svým typickým sebejistým krokem mezi lidmi bez omluvy a tím vyjadřoval: „Podívejte se, z čeho jsem se vysekal.“

Ross Campbell také dodal, že kdyby Bill Clinton přišel mezi nás, tak mu budeme za 5 minut všichni zobat z ruky. A to je výstižný znak pro asociálního člověka (v našem slovníku „jedince s poruchou chování“). Člověk typu Billa Clintona si nás snadno získá k uskutečňování jeho cílů, záměrů. On dobře vystihne naše hodnoty, dobrou vůli a slabosti. Pro jeho záměry nás snadno nadchne, také mám slíbí nějaké teplé místečko, můžeme se ohřívat v jeho výsluní.  Vystřízlivění však je jisté. Nejméně za dva roky člověk zjistí, že je zneužívaný, pošlapaný pro záměry druhého na úkor své svobody.

Takový člověk stojí před otázkou. Mám v tom pokračovat dál, nebo se mám postavit proti a ztratit všechny ty výhody, které jsem získal?

My můžeme stát v situaci pošlapaného a zneužitého člověka, ale můžeme stát i v situaci, kdy zneužíváme druhé lidi k uskutečňování svých cílů. Může to být vědomé i nevědomé. Každý z nás by si měl dělat sebereflexi, jak se ve vztazích chová, na jakém místě se nachází. Kde omezuje svobodu, nebo, kde se o svobodu nechává připravovat.

Tento stav je podobně vyjádřen u nás známým epigramem Karla Havlíčka Borovského.

„Nechoď Vašku s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme.“

Jestli chceme vstoupit do bezpečných přátelských vztahů, pak můžeme hledat poučení z Božího slova.

Elias Vella jako příklad udává vztahy Pavla a Barnabáše nebo Petra a Pavla. Jejich úsilí porozumět Pánu Bohu je vedlo do vzájemných konfliktů. Pavel se nedokázal shodnout s Barnabášem (Sk 15,36-38) a spory propukly i mezi ním a Petrem (Ga 2,11-14). Přesto nepřestali mít rádi jeden druhého ani Boha. Je možné, že jejich vzájemný vztah nebyl příliš naplněný city, ale když se na něčem neshodli, chovali se k sobě navzájem pravdivě.

Ona důležitá pravdivost se mi osvědčila ve vztahu s jednou vzácnou ženou, křesťankou, Boženkou Chutnou, jejíž víra se prokázala v dobách komunismu. Po sametové revoluci přišla tato žena jako hrdinka na moje pracoviště. Téměř každý jí poklonkoval, bál se jí. Nevím, jak se to stalo, ale při jednom pracovním střetu jsem jí řekla, že věci nerozumí. Ona byla ale moudrá, nemstila se mi, jen si dál trvala na svém rozhodnutí. Nakonec se věci vyřešily tak, že výsledek dal za pravdu mému pohledu a ona to přijala s pokorou a uznáním. Dokonce ocenila moji upřímnost. V naslouchání jedna druhé jsme se spřátelily a já jsem díky této vzácné ženě uvěřila v Pána Ježíše Krista.

Přátelský vztah uzná svoji chybu, prosí o odpuštění a odpouští. Přátelský vztah je otevřený naslouchat druhému člověku, jeho potřebám. Ve vztahu neprosazuje jenom své plány, ale přihlíží i k plánům druhého rovnoměrně.

Pokud máme s někým konflikt, neznamená to, že tím přátelský vztah utrpí. Naopak, pokud se konflikt vyřeší, může přátelský vztah přejít do vyšší třídy. Doktor Ross Campbell hovořil o tom, že krizi manželství nezpůsobují finanční problémy nebo jiné nedostatky, ale jádrem krize jsou nevyřešené konflikty. Ty nás oddělují jeden od druhého.

Pravá láska je nezištná.

Maminka a tatínek, když pečují o své děti, dělají to pro to, že jim jde o jejich blaho a kvalitní život více než o vlastní uspokojení. Když nám jejich lásku předávají správně, jsme schopni mít láskyplné nezištné vztahy s druhými lidmi a také s Bohem. Pokud nám lásku nepředávají správně, často vzhledem k jejich zranění a sobeckým potřebám, pak nejsme schopni mít zdravé vztahy s Bohem a lidmi.

Z toho důvodu jsem v předchozích článcích psala o zraněných vztazích, potřebě uzdravení, a možnostech, jak nás Pán Ježíš Kristus uzdravuje.

Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. Jan 17,24