1. Centrální místo kříže
Izajáš 53:4. Ježíš na sebe vzal naše bolesti a nesl naše nemoci. Učinil volnou cestu k Bohu, když vzal na sebe naše hříchy. Kříž je cestou ke svobodě.
Pomáháme lidem přinášet jejich bolest, ošklivá slova, lži, hříchy atd a dávat je Ježíši na kříž. On nás chce osvobodit, odpustit naše viny a pomoci nám odpustit druhým. Chce nám dát svá dobrá slova, pokoj do naší bolesti, naději do našeho zoufalství. Ježíš nás chce uzdravit, přijít do našich potřeb a dát nám ze svého bohatství. Jeden služebník řekl: „Je úžasné vidět lidi po modlitbě naplněné nadějí, důvěrou, očekáváním a dokonce i radostí. To se děje, protože se nesoustředíme pouze na to, aby odešlo to zlé – temnota, lži – ale zaměřujeme se také na to, abychom přijali dobré věci od Boha, od Ježíše.“
Efezským 5:8, „ I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte jako děti světla.“ Chce nám dát naší skutečnou identitu v Něm, protože Ježíšovo utrpení na kříži nám otevřelo cestu k Bohu.
2. Ježíš nám zaslíbil, že bude s námi a přivede nás do své přítomnosti.
Matouš 28:16-20. Po poslání, které Ježíš dal svým učedníkům, dává ve 20. verši slib: „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ V Lukáši 4:18-19 nám Ježíš říká, proč byl Bohem poslán. Židům 13:8: “Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.“ Ježíš v těchto verších slibuje, že chce být s námi a naše otázka by mohla znít: „Jak jsi přítomen?“ Chce nás probudit pro svou přítomnost a používání naší představivosti nám může pomoci. Například ráda sedím na sluníčku a dívám se na zahradu, jezero. Když tvrdě pracuji, pomáhá mně, když se například na chvíli posadím a představím si, že sedím na krásném místě a Ježíš je tam se mnou. Jsme tu, já i On, a není zapotřebí nic říkat nebo dělat. Když to takto praktikuji, často následuje něco dobrého – pokoj, odpočinek, dostaví se dobré myšlenky nebo mám dojem, že na mě pokládá ruku atd.
Procvičujte: Požádejte Ježíše, aby přišel se svou přítomností, pozvěte Ho.
3. Inkarnační realita: Jan 14:18-20. Zaslíbení Ježíše: „Přijdu k vám…Já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.“ Inkarnační realita znamená, že Ježíš žije v nás skrze Ducha svatého. Ježíš přichází žít v nás, když jej pozveme, aby Duchem svatým v nás přebýval: v naší mysli, duši, v naší hlavě a srdci. Můžeme žít ve spojení s Bohem jako žil Ježíš a růst více do jeho lásky a učit se přijímat z Božích zdrojů pokoj, odpočinek, moudrost, protože On je odpočinek, pokoj, moudrost atd. Efezským 3:16-21 „Poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží“ (verš 19).
Skutky 17:26-28 „Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme“ (v. 28).
Jan 17:24-26. „Aby v nich byla láska, kterou máš (Bůh) ke mně (Ježíš), a já abych byl v nich“(v. 26).
Modlitba praktikování Boží přítomnost s námi a v nás. Modlete se tuto modlitbu!
Je velmi důležité, abychom si ve své mysli připomínali, že Bůh je stále s námi a byli si vědomi Jeho přítomnosti. Abychom si uvědomovali: On je s námi a žije v nás. Žijeme z jeho zdrojů a ne ze své bolesti, ze svých negativních myšlenek atd.
Proto můžeme říci: Někdo jiný ve mně žije. V Ježíši jsem spojen s Otcem, proto tedy On ve mně žije. Vztahuji se k Otci.
Nosíme v sobě a se sebou Ježíšovu přítomnost (žalm139:1-5). Můžeme vyznat: „Uvědomuji si, že někdo jiný ve mně žije, Jeho jméno je Ježíš Kristus. V něm jsem spojena s Otcem. Jeho Duch žije ve mně.“
Ježíš započal svou službu až poté, co byl od Otce potvrzen: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil“ (Lukáš 3:22). Stejně je pro nás velmi důležité vědět: Bůh mě miluje bezpodmínečně, On je se mnou v každém okamžiku mého života.
Ježíš nám zaslíbil, že k nám přijde (Jan 14:20): „V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.“
Leanne Payne často mluví o „inkarnační realitě“, protože Ježíš žije v nás, naděje slávy. Veškeré uzdravení začíná, když pozveme Ježíše, přijímáme Ho a nasloucháme Mu.
Každou lekci začíná Leanne Payne praktikováním Boží přítomnosti a podtrhuje, že Ježíš žije v nás. Nechá posluchače nahlas zopakovat: „Díky Ježíši, že žiješ ve mně a že s Tebou jsem spojen(a) s Otcem skrze Ducha svatého.“ Nebo jindy nás nechává říkat: „Díky Ježíši, že jsi v Otci, že jsi ve mně a já v tobě.“
Tato modlitba je výpovědí víry: je realitou pro všechny křesťany; chcete ji opakovat často, chcete stát na Božích zaslíbeních a přivlastňovat si je a nechat je pronikat hluboko do srdce.
Valerie McIntyre říká: „Nebylo by pro mě možné, abych byla k dispozici na konferencích všem těm lidem s jejich hlubokými potřebami, ale Ježíš ve mně může uspokojovat všechny potřeby, může přicházet do každé situace a dát, co je zapotřebí v daný okamžik.“
Máme výsadu přivádět lidi k Ježíši a pomáhat jim zaměřit se na Něj. Byl člověkem jako my a ví, co to znamená trpět bolestí, mít zármutek a ve stejnou chvíli důvěřovat Bohu dokonce i ve smrti. Byl vzkříšen mocí Ducha svatého a chce nás naplnit Duchem svatým.
Ježíš „je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření“ (Koloským 1:15-20). Zjevuje nám pravou podstatu Boží. Je naším nejvyšším knězem; Umožnil nám,abychom se setkali s Bohem naším Otcem. Ježíš žije v nás, Jeho přítomnost (jeho život) je v nás. On je centrem našeho bytí a našima očima se dívá na lidi hledající jeho pomoc. Skrze naše ruce se dotýká lidí. Můžeme přijmout jeho slovo a předat je lidem kolem nás. Tímto způsobem se ostatním zjevuje (stává se viditelnou) realita Ježíšovy přítomnosti, jakmile se zaměřujeme na Něj a naladíme se na Něj. Jeho inkarnační přítomnost je základem všech našich modliteb. My sami od sebe odstupujeme a dáváme Ježíšovi prostor, aby mohl jednat. Kvůli tomu může být důležité se modlit v tichosti nebo jen žehnat Boží dílo, které koná v člověku.
Když společně pracujeme na našich konferencích, vždy se modlíme jeden za druhého. Vzájemně si žehnáme Boží přítomností; aby On byl kolem nás, chránil nás a modlíme se za hluboké spojení našeho srdce, našeho vnitřního bytí s jeho srdcem, s pravým centrem našeho bytí a za to, aby Bůh nás naplnil svou láskou, svou moudrostí a abychom otevřeně a s důvěrou od něho přijímali, cokoli je třeba.
Polož ruku na záda či rameno….osoby, za kterou se modlíš. Nejprve se však zeptej, zda s tím osoba souhlasí. Pak polož svou ruku na jeho či její záda mezi lopatky. Požádej dotyčnou osobu, aby si položila svoji dlaň na svou hruď, a pak můžeš položit svou dlaň na jeho či její ruku. Poté se například modlíš: „Děkuji ti Ježíši, že miluješ….(jméno osoby). Děkuji Ti, že chceš žít v….(jméno osoby). Děkuji ti, že je spojen(a) s Otcem Duchem svatým. Prosím, přijď se svým Svatým Duchem a naplňuj….(jméno osoby) stále více svou přítomností.“
Zachovej chvíli ticha, aby mohla osoba příjímat. (Můžeš se také modlit, aby Bůh požehnal tuto osobu ve jménu Ježíše svojí přítomností a poté zachovat chvíli ticha a děkovat Bohu, aby žil(a) v hlubokém spojení s Bohem a Bůh byl navždy s touto osobou.)
Pamatuj též na přehled pokynů k modlitbě.
4. Orientuj se na Boha a ne na problém. Zaměř se na Boha, na Ježíše a ne na problémy.
V Žalmu 16,8 David píše: „Hospodina stále před oči si stavím.“ Bible je kniha plná Božích zaslíbení a je třeba se jich chopit a věřit jim. Když čteme v Janovi 10,10, „Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti“, naučila jsem se ptát: Jak přicházíšdo mého života, abys mi dal plný život či dal plný život druhým? Jaký je první krok? Zaměř se na Boží zaslíbení a na to, že Bůh učiní to, co zaslibuje.
5. Očekávání, že Bůh naplní svá zaslíbení, ale my potřebujeme trpělivost a víru. Uzdravení je většinou proces. Mám ráda verš v Efezským 5,14, „Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus“. Části v nás spí či jsou dokonce mrtvé a potřebujeme přítomnost Ježíše a Boha a pozvat jej, aby přišel do těchto částí a uzdravil nás. Žalm 16,11, „Stezku života mi dáváš poznat“.
6. Naslouchání Bohu. „Ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas“ (Jan 10,4). Izajáš 50,4, „On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci.“ Potřebujeme být probouzeni Duchem svatým v našem duchu, abychom slyšeli, viděli, ochutnali a cítili skrze Ducha svatého a byli probuzeni v našem duchu. Bůh chce k nám mluvit, jak víme slovem z Bible, myšlenkou, obrazem, písní, okolnostmi, skrze přírodu a jinými způsoby.
Slyšeli jsme tolik hlasů, uvěřili jsme lžím, viděli jsme bolestivé věci a vytvořili jsme si přesvědčení o tom, kdo jsme a o životě. Boží pravda se však často liší od našich myšlenek. Vidí nás takové, jakými skutečně jsme a chce nás i nadále milovat. Nasloucháním jemu se stáváme skutečnou osobou, skutečným já. Potřebujeme víru, naději a očekávání. Často slyšíme od lidí: zde už není naděje, ale smíme věřit, že Boží možnosti jsou mnohem větší než to, co si dokážeme pomyslet nebo představit. Chce otevřít naše oči, abychom viděli, jak se na nás dívá, jak s námi cítí a co si o nás myslí. Je možné se lidí ptát takto: Co by ti Ježíš řekl, co si o tobě myslí? Co by sis přál, aby ti učinil? Tímto způsobem se lidé učí používat svou představivost a to se dotkne jejich srdce. Často jejich srdce potřebuje uzdravení. Povzbuzuji je: Zkus si představit, že tě miluje a říká ti pravdu mnohem více, než si vůbec dovedeš představit.
Naslouchání Bohu je velmi důležité, když se modlíme s druhými. Někdy je to pro osoby nové a proto se pokouším jim pomoci tím, že se jich například zeptám: prosím zkuste si vzpomenout, zda byla ve vašem životě osoba, která vám skutečně naslouchala, která vás viděla a dotýkala se způsobem, jež vám byl pomocí. Jedna dívka neuměla napsat číslici tři a pokaždé jí učitel vrátil sešit, kde všechny její trojky byly červeně přeškrtané a správně napsané červené trojky. V další třídě se bála, co nový učitel bude říkat a co udělá. Podíval se na její cvičební sešit, a když uviděl špatně napsanou trojku, položil jí ruku na rameno a řekl: určitě dokážeš napsat trojku správně, počkáme si na to. Řekla mi, že jeho důvěra jí dodala odvahu a skutečně napsala trojku správně! A řekla“ Bůh je takový jako tento učitel. Často potřebujeme dobré obrazy Boha, protože máme o Něm zkreslené obrazy. Biblické příběhy nám zde pomáhají. Pro mne byl velmi důležitý biblický příběh o marnotratném synu, protože jsem viděla v tomto příběhu obraz Boha, který neodsoudil ani neodmítl svého chlapce, ale radostně jej přijal; byl to pro mě zcela nové.
Pomáhat druhým naslouchat Bohu je nejdůležitější věcí, kterou jim můžeme dát, protože se stávají závislí na Bohu a ne na nás.
Ticho během rozhovoru či modlitby je důležité, protože Bůh často koná své dílo při ztišení. Neboj se ticha, protože dáváš prostor Pánu, aby mohl přijít, uzdravit a naplnit osobu svojí přítomností. Pokud vidíš, že osoba, s níž se modlíš, se cítí v tichu nesvá, modli se několik slov jako „čekáme na tebe, Pane, nebo díky Pane“.
Měj úctu k osobě, která přichází pro pomoc, ať již učinila cokoliv, protože to je způsob, jak jedná Ježíš. Připomeň si, jak mluvil s ženou u studně, se Zacheem. Vždy věděl, co potřebují.
Přijetí uzdravujícího slova (Kniha Broken Image šestá kapitola)
Viděli jsme, jak Bůh mluví mnoha způsoby: biblickými verši, myšlenkami, proroctvím, obrazy, situacemi, písněmi, skrze přírodu atd. Můžeme růst v citlivosti v naší intuici přijímat od Boha, co nám chce říci, nebo ukázat, jako to činil s Ježíšem. „Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn“ (Jan 5,19).
Uzdravující slovo v naší pastorační péči může být velmi prosté, ale přesto velmi mocné, protože to bylo slovo, které osoba potřebovala.
Modlila jsem se jen slovy, „to bude dobré“, a přineslo to naději; „učinila jsi, cos mohla“ a to bylo pro ni velmi důležité, protože stále slyšela, že neučinila dost; slovo „důstojnost“, které jsem řekla jedné ženě, která byla stále ponižována svým manželem, jí napřímilo a vrátilo ji úctu k sobě samé.
Citace biblického verše otevřela cestu jednomu člověku, který pak mohl mluvit o věcech, za něž se styděl. „Slepé povedu cestou, již neznají, stezkami, o nichž nic nevědí, je budu vodit. Tmu před nimi změním v světlo, pahorkatiny v rovinu“ (Iz 42,16).
Obraz malé myšky, která nešplhala přes horu, ale udělala si cestu skrze horu…pro určitou osobu to znamenalo, že potřebovala nový způsob myšlení, nové ochránce a opuštění negativního a odsuzujícího způsobu myšlení.
Pomoz druhému, aby si osobně přisvojil biblický verš, např.: „Bůh viděl, že to je dobré“ (Gn 1,12). Řekla jsem jedné ženě, aby vpustila toto slovo do svého srdce. Stal se zázrak, že mohla přijmout toto slovo a řekla mi: Vím, že Bůh je se mnou a není již ode mne oddělen, ale jsme spolu. To všechno tento verš vypůsobil…
Jednou jsem viděla, jak Ježíš přišel a vyvedl ženu z domu, v němž byla tma a přivedl jí na slunou louku, kde pro ní vytvořil věnec z drobných květin. To se jí velmi dotklo, protože to byl její sen a tak prožila, že jí Ježíš zná.
„Je snad pro Hospodina něco nemožné?“ (Gn 18,14)
„Pastorační péče je neúplná, pokud se nedokáže zabývat zlem, které jsme vytrpěli, právě tak jako s hříchy, jež jsme spáchali.“ (Frank Lake, Clinical Theology)
Procvičuj: nechť se lidé sdílí ve dvojicích, zda souhlasí s tím, co jsem řekla a zda mají otázky.
Pokud je čas, můžeme mít chvíli naslouchající modlitby, abychom přijali slova, obrazy a myšlenky pro nadcházející konferenci.
Tony Kalma